Londýn, rozbíhající se do nekonečné dálky podél obou břehů pro mnoho angličanů takřka mystické řeky Temže již po několikáté století představuje skutečnou vábničku pro lidi z celého světa, kteří sem přichází aby od základů změnili svůj život. Přestože město laskavě absorbuje jejich pestrobarevné vlivy na jeho tvář i atmosféru, Londýn dodnes zůstává skrz na skrz britský. Právě z tohoto nenápadného paradoxu potom Londýn čerpá svou životní sílu, díky níž už přes tisíc let představuje tepající centrum své země, ale i klasický cíl cest každého, kdo alespoň jednou někde řekl, že rád cestuje.
Londýn, hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska leží v jihovýchodní části země u ústí řeky Temže. Nejprve se město kvůli existenci jediného mostu – London Bridge, který na svém místě stojí již asi 2000 let – dlouho rozkládalo na jejím severním břehu. Tento stav trval až do 18. století, kdy se spolu s otevřením dalších mostů město začalo živelně rozrůstat do všech světových stran. Město leží až na několik drobnějších vrchů víceméně na rovině, díky čemuž má jasně kruhový tvar. Od druhé čtvrtiny 19. století byl Londýn na sto let vůbec nejlidnatějším městem světa, které později z této první příčky odsunul New York. Podle posledního sčítání obyvatel z roku 2006 jej obývá sedm a tři čtvrtě milionu obyvatel.
Co se týče počasí, je londýnské klima velice mírné. Teploty zde v letních měsících jen výjimečně přesahují třicet stupňů, podobně je tomu i v zimě, kdy se obvykle pohybují v rozmezí dvou až pěti stupňů. Sníh zde v tuto dobu padá naprosto výjimečně, zimy jsou tak v Londýně spíše ve znamení deště.
S blížícím se datem a zesilujícími přípravami na konání Olympijských her, které se v Londýně mají odehrát v roce 2012, se město stává ještě o něco více vzrušujícím. Je tak v současné době jednou z nejatraktivnějších světových metropolí, která si může dopřát ten luxus, aby své potenciální návštěvníky mohla přitáhnout živými podobami současného kulturního života, jakož i jeho nočních podob, ale v neposlední řadě i rychlým šířením posledních výkřiků trendů světové architektury, které v Londýně skutečně nachází vlídného hostitele.
Jejím vývěsním štítem se zde stala zejména slavná budova mrakodrapu 30 St Mary Axe, pro který se nicméně spíše vžil název vycházející ze jména jejího původního vlastníka – Swiss Re Tower, z dílny uznávaného architekta Normana Fostera. Známá londýnská „Okurka“. Ta zde byla vztyčena roku 2004, kdy se svými sto osmdesáti metry výšky výrazně proměnila dosavadní panorama Londýna, a stala se jeho novou dominantou. I když se věž stala častým terčem různých urážek na adresu jejího doutníkovitého tvaru, dočkala se zároveň vřelého přijetí u odborné veřejnosti, což dokládá například udělení ceny Best New London Building, nebo Skyscraper Award.
I přestože je Londýn v současnosti dějištěm rychlého architektonického vývoje a prochází obdobím, v němž zde dochází k realizacím často těch nejvýstřednějších návrhů, stále v sobě skrývá místa, v nichž se toho v posledních letech až tolik nezměnilo.
Stále se tak zde můžete nechat oslnit důstojnou silou pohledu Big Benu, hodinové věže nad křídlem Westminsterského paláce, v němž zasedá parlament, která bude zřejmě navždy představovat opravdový emblém města. Stejně tak se v Londýně dodnes můžete svézt legendárními doubledeckery, červenými patrovými autobusy, které svou metropoli na Temží brázdí již přes půl století – od roku 1956 – během kterého se dokonce staly jedním ze symbolů celé země. Kromě toho jej do svých sítí hromadné dopravy s hrdostí zavedly i mnohá města v oblastech dříve spadajících pod britskou koloniální správu, jako jsou Srí Lanka, Hong Kong, nebo třeba Singapur.
Zdroj foto: Pixabay
