Na počátku devadesátých let byla velkou věcí Praha. Zástupy turistů ze západní Evropy se sem hrnuly s nadějí, že najdou město jež dosud není poznamenané nešvary masového turistického průmyslu, jež zničila jedinečný ráz mnoha zajímavých lokalit ve Francii nebo Středomoří. A tyto jejich naděje se v Praze té doby také naplnily – našli zde město plné historické architektury, která v ničem nezaostávala s nejvyhlášenějšími místy celého světa, stejně jako autentický kulturní život. Takový stav ale přirozeně nemohl trvat věčně. V posledních letech převzal tuto pomyslnou štafetu přehlíženého, nebo chcete-li pozapomenutého, klenotu „východní Evropy“ Krakov. Na jak dlouho dnes není úplně jasné. V každém případě jde ale o dobrou volbu pro každého, komu příliš nevoní vycizelované državy delegátů cestovních kanceláří, a zároveň nevšední zážitky nachází nejraději za humny svého domu.
Krakov leží v jižní části Polska, je správním centrem Malopolského vojvodství, a se svojí populací více než tři čtvrtě milionu obyvatel je druhým největším městem celé země. Rozkládá se při obou březích řeky Visly asi na půli cesty z Varšavy do Prahy, díky čemuž jde o ideální místo kde zastavit a trochu se porozhlédnout, pokud máte cestu právě tudy. Zároveň ale Krakov není žádným druhořadým lokálním centrem, v jehož kavárnách si cesťáci vykládají o neuvěřitelných ritech, které na ně čekaly v Praze nebo Varšavě: v současné době je totiž – po Praze a Budapešti – třetí nejnavštěvovanější turistickou destinací ve střední a východní Evropě.
Kromě jeho historické části, která je pro návštěvníky Krakova zřejmě největším lákadlem, kvůli němuž sem váží svou cestu, je ale Krakov známý také jako místo bohatého kulturního života – často se o Krakově dokonce mluví jako o „hlavním městě polské kultury“. Můžete tak zde navštívit mnoho významných polských divadel, galerií nebo některé z téměř třicítky krakovských muzeí.
Zárukou živého společenského života, stejně jako aktuálního uměleckého provozu jsou, potom zdejší univerzity, jichž je v Krakově celkem třiadvacet. Město se také může pochlubit mnoha známými osobnostmi, které jsou jeho rodáky nebo zde již dlouhou dobu žijí. Za všechny jmenujme například Jana Pavla II., držitele Nobelovy ceny za literaturu Czeslawa Milosze, nebo důležitou osobu německého hip-hopu 90. let – DJ Tomekka.
Od roku 1978 je Krakov, přesněji jeho historická část ležící v centru města, veden na seznamu světového kulturního dědictví, přičemž se na něj dostalo hned v první vlně spolu s dalšími jedenácti městy. Hlavní zásluhu na tom má především skutečnost, že díky nečekanému přesunu sovětských vojsk, která město na konci druhé světové války obklíčila, byly německé jednotky nuceny Krakov ve spěchu opustit, a nestačili jej tak výrazněji poškodit.
Zvláštní pozornost si v této chráněné části města zde zaslouží zejména Rynek Glówny. Toto bývalé dějiště obrovských trhů je totiž vůbec největší středověké náměstí na světě. Dobrou zprávou je zde potom jeho – ve srovnání s jinými historickými náměstími evropských metropolí – relativně klidná atmosféra. I když sem pochopitelně míří mnoho turistů a nejrůznějších restaurací a kaváren je zde rovněž požehnaně, nemusíte mít obavy, že jimi bude Rynek Glówny nepříjemně přeplněn.
Z dalších pamětihodností bychom rádi doporučili prohlídku světově známé katedrály Kośćiól Mariacki (Kostel Sv. Marie), která stojí v jednom z rohů zmíněného centrálního náměstí. Svůj věhlas si tento v gotickém slohu postavený svatostánek vydobyl zejména kvůli jedinečnému přes půl tisíciletí starému dřevěnému oltáři. K němu se váže zajímavá historie, kdy jej v průběhu 2. světové války nacisté rozmontovali a odvezli neznámo kam. Ke konci války se ale na různých místech podařilo spojeneckým vojskům najít jeho jednotlivé části, díky čemuž byl posléze oltář opět sestaven a vrácen na své původní místo.
Na závěr bychom ještě rádi upozornili na vyhledávané Muzeum Czartoryskich, v němž je kromě mnoha zajímavých exponátů mapujících období evropského starověku veřejnosti zpřístupněn skutečný klenot: obraz Dáma s hranostajem, jeden z nejslavnějších obrazů Leonarda Da Vinci.
Zdroj foto: Pixabay
