I když je tomu již velice dávno, co Řím ztratil renomé hlavního města světa, stále je stejně těžké popsat jeho ulice připodobněním k jakémukoliv jinému městu. Přestože zde lze téměř na každém kroku pocítit probleskování slavné minulosti, ve které byl Řím několikrát centrem obrovských imperií, chybí městu jakékoliv náznaky nabubřelosti. A právě to je možná skutečnost, na níž přinejmenším z části stojí ona zvláštní jedinečnost Říma: města, které unese monumentalitu svou i svých dějin nejen bez přetvářky, ale i bez větší úcty.
Řím, hlavní město Itálie, na jehož území se rozkládá i samostatný stát Vatikán, kde sídlí Papež, patří mezi vůbec nejstarší města v celé Evropě. Leží zhruba uprostřed Apeninského poloostrova, necelých třicet kilometrů od břehů Tyrhénského moře. Město bylo založeno téměř před třemi tisíci let, a to na sedmi pahorcích, mezi nimiž protéká řeka Tibera.
Řím se může pochlubit typickým středozemním klimatem. Za letní měsíce zde lze považovat období od června do konce září, kdy se zde poměrně často rtuť teploměrů šplhá až přes 35 °C, a zejména v červenci a srpnu je zde vysoká vlhkost vzduchu. Jako určitou odměnu za horká léta lze považovat počasí charakteristické pro zimní měsíce – tehdy se průměrné teploty zpravidla uvádí v rozmezí 10 až 15 °C, díky čemuž je sněhová pokrývka v oblasti naprostou raritou.
Pokud jde o nejlepší dobu pro návštěvu Říma, nejčastěji se doporučují jarní měsíce – řekněme od března klidně až do června, nebo naopak září a říjen. Listopad je už potom zpravidla poměrně deštivý, takže je lepší do Říma vyrazit dříve, kdy zde na vás s největší pravděpodobností budou čekat azurově modré nebe a velice příjemné teploty.
Vzhledem ke skutečně dlouhým římským dějinám, které pokrývají období takřka tří tisíc let, je možné město považovat za jakousi živoucí kroniku lidské civilizace, kdy po některých jeho ulicích kráčeli jak římští císaři, vděčící za svou neuvěřitelnou moc síle klasických mýtů, vzdělaní mužové renesance, tak třeba i nabubřelí italští fašisté 20. století. Díky tomu jste během svého pobytu v Římě téměř všude obklopeni duchem minulosti a jejími připomínkami. Antické ruiny, stejně jako rozlehlé renesanční paláce nebo okázalé barokní kostely, dodnes nesou společné poselství o Věčném městě.
Součástí tohoto obrazu Říma jako nesmrtelného historického města jsou především tři místa, která zde dodnes patří mezi nejnavštěvovanější a – jak turisty tak i historiky – nejvíce oceňovaná: Bazilika Sv. Petra, Koloseum, Panteon.
Bazilika Sv. Petra, ležící na území Vatikánu, si přitom získala světovou proslulost jako největší kostel na světě. Tato jedna ze čtyř velkých bazilik, též někdy nazývaná jako Vatikánská bazilika, na svém místě stojí již od poloviny 2. století. Mezi nesčetnými klenoty světového umění, stejně jako mnoha symbolickými předměty mimořádné historické důležitosti bychom zde rádi zmínili tmavě červený kulatý kámen, který dnes můžete najít v podlaze baziliky nedaleko vchodu. Právě na tento kámen totiž poklekali všichni císaři od Karla Velikého, kteří zde tímto rituálem zahajovali svou korunovaci.
Ještě o něco více návštěvníků než Bazilika Sv. Petra každoročně láká stavba římského Kolosea – daleko nejnavštěvovanější památka ve městě a zároveň zřejmě nejslavnější symbol Říma. Jde o amfiteátr elipsovitého tvaru stojící v centru města, svými rozměry největší amfiteátr, který kdy byl v Římské říši postaven. Ve své době bylo schopno usadit na 50 000 diváků, kteří se zde účastnili nejrůznějších veřejných podívaných – dramat vycházejících z klasické mytologie, rekonstrukcí důležitých válečných konfliktů, ale i o něco méně ušlechtilých představení – lovu zvěře, rvaček mezi gladiátory, jakož i poprav.
Panteon je jméno důležitého římského chrámu postaveného v antickém slohu, který se řádí k těm, které se podařilo dochovat v nejzachovalejším stavu. Jeho význam spočívá mimo jiné ve skutečnosti, že přestože byl v pozdější době užíván katolickou církví a proto zasvěcen Panně Marii, obešel se tento krok bez výraznějších stavebních zásahů, které by zásadněji změnily jeho vzhled.
Zdroj foto: Pixabay
