Irové jsou údajně nejotevřenějším a nejpřátelštějším národem na světě. A živá atmosféra jejich hlavního města tomu odpovídá. Stejně jako fakt, že během několika posledních let se z Dublinu stalo vyhledávané centrum nočního života, kam pravidelně přijíždí hýřit návštěvníci ze všech koutů Evropy. Dostanete-li sem omylem, zřejmě vám zpočátku nebude příliš jasné proč. Samotné město totiž příliš neoplývá romantickými ulicemi, ani nejde o místo, které by se vás pokoušelo oslnit známkami jeho úspěchu. Naopak. Dublin může na první pohled působit spíše trochu zmateně, a prakticky každý koho zde potkáte nad něčím hudruje. Na druhou stranu si vás zde ale téměř každý dříve či později získá svojí pověstnou dublinskou ironií, která nenechá nit suchou samozřejmě ani na jejich městě. A právě odtud se zřejmě bere jeho jedinečné charisma, díky kterému se město stalo ve světě pojmem.
Dublin, hlavní a zároveň největší město Irska leží na jeho východním pobřeží při březích řeky Liffey, která se zde vlévá do vod Irského moře. Vlastní město má sice jen asi půl milionu obyvatel, zahrneme-li k nim ale i populaci přilehlých původně samostatných vesnic, jež společně vytváří celou městskou aglomeraci, ta se označuje jako Greater Dublin Area, dostaneme se až přes milion.
Vzhledem k jeho přímořské poloze a zeměpisným souřadnicím Dublin není zrovna místem, kam by se jeden jezdil slunit a užívat si teplého moře. Léta jsou zde vcelku chladná, ale na druhou stranu se celá oblast vyznačuje poměrně teplou zimou. I když se uvádí, že Dublin je položen v jedné z nejsušších oblastí Irska, návštěvník města tuto skutečnost příliš nepocítí – průměrně zde totiž po tři čtvrtiny roku zaprší alespoň na chvíli. Což zde však není příliš na překážku: obvykle totiž přeháňky netrvají déle než patnáct minut.
Podobně jako počasí je v Dublinu proměnlivá i jeho atmosféra, za níž z velké části vděčí „hospodářskému zázraku“, jehož je Irsko svědkem v průběhu posledních patnácti let. Jako centrum země tak Dublin přilákal velké množství lidí jak z různých částí země, tak především z mnohdy exotických koutů světa. Díky tomu je dnes skutečně multikulturním městem se sebevědomou kulturou a bohatým společenským životem.
Zřejmě nejjasněji se to projevuje na koloritu jižní části města při březích řeky Liffey. V její bezprostřední blízkosti se totiž nachází známá čtvrt´ barů, restaurací a hospod, bez nichž by Dublin nikdy nebyl takový jak jej známe. Z toho je zřejmé, že žádná plnohodnotná návštěva Dublinu se neobejde bez alespoň drobného kolečka po zdejších nálevnách, na něž jsou Dubliňané právem tolik hrdí, a v nichž zpravidla čerpají většinu své životní energie.
O mimořádné důležitosti a takřka nábožné úctě, jíž je zde těmto podnikům většinou rodáků projevována vypovídá také skutečnost, že v celém městě lze najít přes tisícovku restauračních zařízení nejrůznějšího druhu – od trendových barů kde se občas musí ukázat každý, kdo ve městě něco znamená, přes hospody těžící ze své dlouhé tradice, které vyhledávají zejména turisté, až po zaprášená bistra, kam by se měli odvážit raději jen ti nejodvážnější.
Pokud vás i přes to více než sklenice tupláku zajímá zdejší kulturní dědictví, doporučujeme připojit se k některým z mnoha pěších vycházek s průvodcem, díky nimž se dostanete na mnohá místa, jež může ve spleti dublinských ulic samotný návštěvník snadno přehlédnout. Stejně tak lze doporučit služby některého z turistických okružních autobusů.
V případě, že nejste příznivci organizovaného turismu, a rádi poznáváte cizí města na vlastní pěst, určitě byste si měli ve svém rozvrhu najít místo alespoň pro nejstarší stavbu v celém Dublinu – původně románskou katedrálu Christ Church z 11. století, Kostel Sv. Patrika, v němž skoro třicet let působil Jonathan Swift – autor slavných Guliverových cest, nebo areál nejstarší irské univerzity Trinity College, který se rozkládá při pravém břehu řeky Liffey.
Zdroj foto: Pixabay
