Vzhled Athén, hlavního města Řecka, v současnosti prochází radikální proměnou. Příprava na Olympijské hry, které se zde konaly před pěti lety, byla impulsem pro zahájení velké přestavby mnoha částí města, která pokračuje dodnes. Z Akropole, důstojně shůry shlížející na město, tak dnes můžete pozorovat čilé rozrůstání města. Je to mimo jiné dáno také tím, že v poslední dekádě se Athény staly viditelně bohatšími, a mohou tak směle konkurovat těm nejvyspělejším evropským metropolím nejen z hlediska jejich historického bohatství, ale i jejich současného vývoje.
Dobře je to patrné zejména na prakticky ve všech městských obvodech stále se rozšiřující nabídce kulturních aktivit, stejně jako možností sportovního vyžití. Podobně jako fyzická tvář města se velice rychle proměnil i životní styl Athéňanů – jsou dnes více otevření novým trendům, a ještě o něco požitkářštější. Pro návštěvníka to v důsledku, kromě otevřenější atmosféry města, znamená, že v Athénách najde více nově otevřených stylových restaurací, obchodů a butiků, než bylo zvykem v minulosti.
Ta zřejmě vůbec nejvýznamnější změna nicméně leží ještě v něčem jiném. Je jí bezprecedentní proměna historického centra města, kterou s sebou nesl výnos zakazující do jeho prostoru vjezd automobilům. Právě zde se nejlépe ukázalo, jak velké dopady na celkové vyznění místa tento krok může mít – podle mnoha místních toto athénské centrum pro příležitostné návštěvníky města bude obtížné vůbec poznat.
Vypravíte-li se dnes do historické části města, s největší pravděpodobností vás tato podívaná uvede ve skutečný úžas. Jednotlivé pamětihodnosti jsou zde vzájemně propojeny nejdelší pěší promenádou v Evropě. A právě ji je dnes možné do značné míry brát za jakési rozcestí zdejšího života. Obklopeni antickými monumenty se zde Athéňané schází aby se rozhodli kam zajít, anebo se jednoduše nechají unášet živým koloritem města.
Dnešní i s okolím třímilionové Athény vznikly na poloostrově Attika ležícím v blízkosti Sarónského zálivu nejspíše už v průběhu třetího tisíciletí před Kristem. Dominanta města, Akropolis, potom začala vznikat vznikat v Mykénském období kolem roku 1500. př. n.l. V polovině 6. století n.l. zde Peisistratos začal se stavbou chrámu zasvěceného bohyni Athéně. Ten později přestavěl Perikles, za jehož vlády Athény dosáhly vrcholu své demokracie, a na jeho místě vznikl Parthenon.
Akropolis díky své poloze na vrcholu vysokého kopce dlouho představovala strategický bod, který jako jediný mohl obyvatelům z celého okolí garantovat bezpečnost. Nešlo původně jen o stavbu pevnosti a paláce, Akropolis po dlouhou dob fungovala jako plnohodnotné město. Svatým místem kde se počalo se stavbami chrámů byla prohlášena právě až v 6. století. Mnoho z nich nicméně bylo během nesčetných útoků zničeno.
Zřejmě nejvýznamnější součástí Akropole jsou dnes ruiny Parthenónu, v minulosti hlavního Athénského chrámu. Kromě uspokojení duchovních potřeb obyvatel měl sloužit také jako doklad moci Athén a jejich vyspělosti. Bohoslužby bohyně Athény se zde sloužily bezmála tisíc let, a to až do 4. století n.l. Později byl přeměněn na křesťanský chrám, což částečně poznamenalo jeho výzdobu. Skutečnou katastrofu však znamenal až námořní útok na konci 17. století, kdy chrám zasáhli Benátčané. Během následujících století potom bylo mnoho zdejších soch a jejich kusů postupně odvezeno do jiných měst především na západě Evropy, kde šlo o vítaný způsob, jak jejich vystavením dát okázale najevo bohatství a prestiž pána domu. Od poloviny sedmdesátých let lze nicméně Parthenon najít na seznamu památek chráněných UNESCO, který podobnému snobskému barbarství učinil přítrž.
Zdroj foto: Pixabay
